Aktualitky

Nový aktuální seminář "Kroky k otevření vědomí"

4 - 7. 7. 2019 se koná nový seminář Kroky k otevření vědomí v penzionu Perseus v Trnové.
Aktuálně budeme vše otevírat za pomoci Nabebevzatych mistrů.
Přihlášky přijímá Míňa Nosková - te: 777 214 872.

Transformace
Kryon - Kniha 12 - "12 vrstev DNA" - PŘEDMLUVA - Dr. TODD OVOKAITYS
Uveřejnil(a) Láďa   
Pondělí, 07 Červenec 2014 12:06
Milí přátelé,
před nedávným časem jsme Vám představili 12. Kryonovu knihu, knihu o naší, lidské, DNA. V rámci toho jsme na webu prezentovali úvodní slovo Kryonova channelera, Lee Carrolla, jenž je fyzickým autorem knihy. Dnes bychom Vám rádi také zprostředkovali další ukázku, a to předmluvu, kterou napsal akademicky vzdělaný genetik, Dr. Todd Ovokaitys. 
 

Ukázka z Kryonovy Knihy 12  - "12 vrstev DNA"

Předmluva - Dr. Todd Ovokaitys


Od té doby, co Watson a Crick odhalili dvoušroubovitou strukturu DNA, stal se tento elegantní obrázek kulturní ikonou odrážející schopnost nahlížet hluboko do struktury našeho nastavení a nalézt krásu a vysvětlit funkce, které vytváří samotný život. Stejně jako Einsteinovy objevy ve 20. století okouzlují svou genialitou, obrázek DNA rezonuje jak na úrovni estetického vnímání, tak na úrovni objevů hlubokých pravd o naší přirozenosti coby žijících a vnímajících bytostí.

Po převratném objevu chemického složení a struktury DNA se výzkum zaměřil na odhalení samotného kódu DNA. V průběhu několika desetiletí byl zcela rozluštěn trojitý (tripletní) kód DNA, Byl to další důkaz lidské vědecké vynalézavosti. Tento trojitý kód znamená, že báze DNA ve skupinách po třech tvoří specifické instrukce k započetí tvorby proteinu, přidání konkrétního stavebního kamene – aminokyseliny – nebo ukončení procesu tvorby nové molekuly. Zdálo se, že vědci téměř úplně prolomili kód a byli připraveni transformovat lékařskou vědu a biochemii.

Zatímco základní kód byl pochopen, obrovská délka kódu, dokonce i v malém organismu, představovala znepokojující problém prověřující schopnost zmapovat kód celého organismu. Dva vědci na Lékařské fakultě Univerzity Johna Hopkinse (Johns Hopkins University Medical School) poté objevili nástroj, který to umožňoval. Doktoři Hamilton O. Smith a Daniel Nathans představili důležitý výzkum v oblasti enzymů DNA nazvaných restrikční endonukleázy. Zkráceně – tyto enzymy byly jako velmi specifické „kleštičky“, které štěpily DNA pouze za přítomnosti určité sekvence bází DNA. Tím, že byly schopné systematicky štěpit DNA na určitých místech a poté zarovnat tyto malé, překrývající se, lépe ovladatelné části, bylo možné rozluštit celý kód DNA konkrétního žijícího organismu.

Tento vědecký objev se mne zásadně dotkl, protože jsem byl studentem medicíny na Univerzitě Johna Hopkinse v době, kdy byla za tuto práci udělena Nobelova cena. A nejenže jsem zde studoval, byl jsem dokonce v sekci laboratoře mikrobiologie, kde v té době vyučoval Dr. Nathans. Budil dojem tichého, mírného člověka. Bylo překvapivé a potěšující zjistit, že tento nenápadný laboratorní učitel právě, jakoby jen tak mimochodem, získal Nobelovu cenu za tak obrovský průlom v oblasti DNA. Nejen to – místo, abych ten den jako obvykle dál kladl na petriho misku mikroby ke kultivaci, měl jsem možnost si připít se svým profesorem a spolužáky šampaňským, abychom oslavili jeho, jeho kolegu a vědecký pokrok. (Byly to takové akademické uhelné prázdniny.)

Když se tento objev spojil s objevy Kerryho Mullise, vědce ze San Diega, byla připravena půda pro nejambicióznější projekt v historii výzkumu DNA – určení sekvence celého kódu lidské DNA. Kerry Mullis vytvořil metodu nazvanou polymerázová řetězová reakce (PCR), za kterou získal Nobelovu cenu. Nebudu zacházet do detailů toho, jak to funguje – je to důmyslná metoda, která umožňuje až několikamilionové množení úseků DNA. Po spojení tohoto a dalšího technického vývoje se svět pustil do projektu lidského genomu. Za podpory vlád, univerzit a soukromého průmyslu byl tento obrovský úkol před několika lety zcela splněn. Poprvé v lidské historii jsme poznali přesný klíč k DNA informacím, které tvoří lidskou bytost. Tři miliardy párů bází převedené do písmen by vystačily na učebnici o přibližně 300 000 stranách! Tak neuvěřitelně složitý a detailní je tento kód po úplném rozluštění.

Díky tomuto obrovskému úspěchu se zdálo, že lékařská věda získala klíč k uzdravení mnoha nemocí a dokonce i k poznání, jak prodloužit život do takové úrovně, o které jsme dříve mysleli, že to není možné. Díky tomuto požehnání byl učiněn úžasný objev, že ke stvoření člověka stačí méně kódovaných sekvencí zvaných geny, než jsme si dříve mysleli. Domnívali jsme se, že lidský genom, celkový kód 23 párů chromozomů lidského genetického kódu, skrývá alespoň 100 000 genů. Bylo tedy poměrně udivující, když bylo zjištěno, že ve skutečnosti obsahuje pouze 30 000 až 40 000 genů. Ještě více ohromující, ne-li šokující, byl objev, že nejspíš pouze malá část lidského genomu má sekvence bází, které skutečně kódují geny. Vypadá to jako mezery na kazetové pásce, které nemají žádnou informaci, mezi skutečnými kódujícími sekvencemi. Bylo velmi matoucí zjistit, že tato nekódovaná DNA, původně označená jako „odpadní DNA“, tvoří 97 procent celého lidského kódu!

Proč je tak velká část systému nekódovaná? Pokud by neměla žádný určitý účel, jak je možné, že přežila evoluční tlaky, které jen zřídka zachovají rysy, které by neměly jednoznačný přínos pro organismus? Velké procento nekódované DNA naznačuje, že je nějak důležitá v organizování toho, co dělají kódující sekvence genů. Ačkoli máme recept na vytvoření 30 000 až 40 000 klíčových proteinů bílkovin, které tvoří lidský život, je to jako bychom měli recept s tisíci přísadami, ale už ne instrukce k tomu, jak z nich vytvořit cukrovinku. Zatímco se snažíme odhalit záhadu „odpadní DNA“, jedno z možných vysvětlení je, že se jedná o popis toho, jak „poskládat recept“ – jak probíhá regulace přehrávání celého kódu.

Než však dojde k uskutečnění mimořádně slibného pokroku v léčení zdravotních potíží, předcházení dědičným chorobám či ke zlepšení kvality lidského života, je potřeba zcela porozumět komplexnosti celého kódu. A přestože došlo k mnoha pokrokům v pochopení částí systémů, plné odhalení mechanismu exprese genů bude pravděpodobně vyžadovat úplnější poznání působení a rolí nekódujících prvků DNA, velké části mnohapatrového dortu genomů.

V kontextu tohoto krátkého shrnutí překvapivých pokroků v pochopení DNA a genetického kódu za posledních šedesát let se také otevírají dveře k tajemství hlubších funkcí celého systému. V dějinách vědy často dochází k intuitivnímu skoku, který vede k objevu – tak jako v případě Kerryho Mullise, kterému vize o DNA přinesla vhled, jenž mu umožnil objev polymerázové řetězové reakce (PCR), která způsobila revoluci v oblasti genomů.
Byl jsem vyzván, abych napsal úvodní myšlenku pro tuto knihu Lee Carrolla, mezinárodně známého autora nejprodávanějších knih v oblasti osobního rozvoje, a to takovým způsobem, abych vytvořil most mezi přísně vědeckým světem DNA a nehmatatelným světem vnitřních vizí o DNA. Takové vize mohou, ale nemusí být přínosem pro dokonalé pochopení DNA – ať už jde o znalosti či praktické použití – ovšem mnoho vědeckých průlomů bylo předznamenáno chvilkovým vhledem, po kterém následovala strastiplná léta odhalování hlubší moudrosti.

Studenti druhého ročníku vysoké školy chemie se obvykle učí o dobře známém a často opakovaném příkladu intuitivního skoku, který připravil cestu k organické chemii, aby mohla začít vzkvétat jako samostatný obor. Je to příběh chemika známého jako Fridrich August Kekulé, jednoho z badatelů, kteří se snažili určit strukturu molekuly benzenu. Šest atomů uhlíku a šest atomů vodíku, jejichž chování však nesplňovalo to, co by se očekávalo od malých organických molekul – organických ve významu sloučenin atomů uhlíku. Jedné noci měl Kekulé sen, ve kterém viděl hada, který polykal vlastní ocas. Tato zdánlivě nesouvisející představa ho inspirovala k objevu, že benzen má kruhovou molekulu. Toto odhalení mu umožnilo dokázat cyklickou strukturu benzenu s novými vlastnostmi molekulárních vazeb, což připravilo cestu pro pokroky v moderní organické chemii.

Zatímco Kekulému je přisuzován tento sen, který ho inspiroval, obrázek, který mu byl ukázán, je starodávný. Je známý jako Uroboros. Starodávné mystické školy ho vyobrazovaly jako hada, ještěrku či draka polykajícího vlastní ocas. Představoval velký kruh života s opakujícími se cykly a byl velmi známý v hermetické tradici alchymických bádání.

Pokud projdete celým cyklem, vrátíte se na začátek o něco vyspělejší. Výsledným vzorcem je kruh se vzestupnou kvalitou při každém dokončení cyklu. Spíše než kruh představuje spirálu. Při procesu poznávání popsaném v hermeneutice návrat ke stejné informaci poté, co jste prošli učením, umožňuje ještě větší poznání a vhledy ke stejné informaci, takzvanou hermeneutickou spirálu. Základní geometrií DNA je spirála a její základní forma naznačuje hermeneutické poznání prostřednictvím cyklů růstu a rozvoje.

Dvojitá šroubovice DNA je spirála spojená s protilehlou obrácenou spirálou. Dvojitá spirála se vine v obou směrech zároveň. Je to také paralela k často opakovanému hermetickému rčení: „Jak nahoře, tak dole.“

Informace nabízené Lee Carrollem v této ezoterické knize jsou druhem pokrokových hermetických informací předložených způsobem, který umožňuje jejich pochopení, na rozdíl od kódovaných tradic mystických škol. Žádná z těchto informací nemůže být nikdy dokázána; přesto umožňují nahlédnout hlouběji do jádra DNA a zjistit, zda je možné nalézt odpovědi, které dříve nebyly patrné.

Pravděpodobně nejhlubší pokrok nikoli v chemii, ale ve fyzice, který může souviset s intuitivní vizí Lee Carrolla, je víra, že náš vesmír má vyšší dimenzionální uspořádání než jsou tři dimenze, které vnímáme. V rámci teorie superstrun existuje několik multidimenzionálních modelů, které umožňují matematikům vytvořit jednotné vzorce popisující fundamentální síly ve fyzice. Jedním z nich je desetidimenzionální model, u kterého je ke třem prostorovým dimenzím přidána dimenze času a šest hlubších prostorových dimenzí, které jsou neviditelné. Podle této matematické teorie je těchto šest dalších dimenzí stočeno do velice tenkých „koulí“, které obklopují body v našem čtyřdimenzionálním prostoru. Ačkoli jsou neviditelné, umožňují úplné projevení všech přírodních sil.

Zrovna tak Lee jasně uvádí u intuitivních informací předaných s podpisem Kryona, že mnoho z toho, co je zde popsáno, nebude nejspíš nikdy prokazatelné fyzickými vědeckými nástroji. Je to založeno na názoru, že není možné jasně pochopit objekt či fenomén vyšších dimenzí s nástrojem z nižší dimenze. Není například možné plně pochopit koncept koule, pokud máte k dispozici pouze dimenze pro měření kruhu.

Kniha Warped Passages: Unraveling the Mysteries of the Universe's Hidden Dimensions (vydáno pod názvem Tajemství skrytých dimenzí vesmíru – nakl. Paseka) nahlíží do hluboké struktury reality a překračuje dosavadní publikace pro laické čtenáře v oblasti nejnovějšího vývoje myšlenek ve fyzice vyšších dimenzí. Napsala ji Lisa Randallová, profesorka fyziky na Harvardu. Tato kniha nabízí závratný pohled na možné neviditelné dimenze, které utvářejí naší fyzickou realitu. Kromě ultratenkých šestidimenzionálních koulí stočených kolem bodů ve 3D prostoru se nejnovější teorie rozšířila o popis vysoce dimenzionálních membrán širokého rozsahu konfigurací. To by mohly být dlouhé zatočené trubice – nekonečně dlouhé, ale nesmírně tenké pláty nebo jiné možné geometrie. Matematické modely a koncepty mnoha dimenzí v hluboké a ne přímo zjistitelné vnitřní realitě našeho vesmíru procházejí intenzivním zkoumáním. Vnitřní svět našeho vesmíru může být tak složitý, kam až naše představivost a myšlení sahá.

Do kontextu teorie, že náš fyzický vesmír svou přirozeností patří do vyšších dimenzí, nyní vstupuje experiment s DNA, který podněcuje podrobné zkoumání. Ruský fyzik Vladimir Poponin provedl studii DNA, která přinesla nečekané výsledky na několika úrovních. Ve zkušební komoře měřil rozsah polarizace a orientace světelných vln známých jako fotony. Dle očekávání se tyto vlny světla ve zkušební komoře pohybovaly náhodně. Poté do komory umístil DNA a znovu fotony prozkoumal. K jeho překvapení a oproti očekávání přítomnost DNA výrazně organizovala vlny světla do jasného vzorce, což napovídalo, že DNA vytvořila velmi silné pole, které přesvědčivě organizovalo okolní prostor. Přítomnost a potenciál tohoto efektu dalece přesahovaly to, co by bylo možné předvídat na základě pouhých fyzikálně-chemických principů.

S uspokojujícím objevem v ruce Poponin následně ukončil experiment testem, kterým chtěl zkontrolovat, zda se po měření obnovily počáteční kontrolní podmínky. Vyňal DNA a znovu zkoumal vlastnosti fotonů. Oprávněně očekával, že když DNA již nebude nadále přítomná, fotonový vzorec se jednoduše navrátí do náhodného uspořádání. Následovalo však veliké překvapení, když fotony zůstaly v organizovaném vzorci, ačkoli byla fyzická DNA odstraněna. Bylo to jako byste odstranili magnet, který uspořádal železné piliny, a tyto piliny přesto zůstaly ve stejném uspořádání jako za přítomnosti magnetu. Tento fakt naznačoval, že v prostoru zůstal silný zbytkový efekt jednoduše proto, že zde před tím byla DNA. Pro vysvětlení tohoto stálého zbytkového pole DNA a jeho informačního vlivu na uspořádání okolního prostoru bude nutné formulovat nové teorie. Kdyby nic jiného, síla živé DNA, lidské či jiné, na skladbu prostoru byla alespoň prokázána, byť zatím nebyla vysvětlena.

Ačkoli mohou vznikat fyzikální teorie, které vysvětlí tento tzv. „fantomový efekt DNA“ objevený Poponinem, tento experiment zvyšuje pravděpodobnost, že podstata reality daleko přesahuje to, co můžeme vidět. Obrazem fyziky 20. století bylo, že čím více bylo provedeno pokusů dokázat, že naše realita je objektivní, tím více experimenty dokazovaly, že vliv pozorovatele je úzce spjat s výslednou realitou, která je pozorována.

„Efekt fantomové DNA“ a názor, že 97 procent lidského genomu je zdánlivým nekódujícím „odpadem“, ukazují, že je potřeba rozmotat více vrstev záhad, abychom pochopili DNA – co to je a jak skutečně pracuje. To, jestli intuitivní informace poskytnuté Lee Carrollem v této knize jakýmkoli způsobem odrážejí hlubší realitu DNA, se možná nikdy nedozvíme. To, že toto intuitivní zamyšlení může inspirovat svou krásou či svou elegancí, může být jeho největším přínosem. A jako takové může buď přímo obsahovat svůj vlastní element pravdy, nebo může jednoho dne vést k záblesku vhledu, který nás přivede k dalšímu kroku vpřed v odhalování záhad tohoto zašifrovaného elementu života.
 
Dr. Todd Ovokaitys


Další články ke knize "Kryon - 12 vrstev DNA" na našem webu.

Kryon - Kniha 12 - "12 vrstev DNA" - ÚVOD - LEE CARROLL A OBSAH KNIHY

Kryon - Kniha 12 - "12 vrstev DNA"  - 1. KRYONOVA KNIHA OD LEE CARROLLA V ČEŠTINĚ

Kryon - Kniha 12 - "12 vrstev DNA" - JAK KNIHU KOUPIT

Kniha "KRYON - 12 VRSTEV DNA" -  O PRVNÍCH REAKCÍCH ČTENÁŘŮ

Kryon - Kniha 12 - "12 vrstev DNA" - KNIHA OPĚT V PRODEJI

 

 

Vyhledávání