Pátá čakra Višuddhi - informace, funkce, poselství a návod na pročištění 5. čakry ve 12. úrovních.

Nachází se v oblasti krku. Týká se komunikace, svobody, karmy, služby druhým a boží vůle…

Klady: vyjadřování, sebevyjádření, komunikace, kreativita, inspirace, most mezi myšlením a cítěním,mezi impulsy a reakcemi, propojuje obsah čaker s vnějším světem, schopnost sebereflexe – vnitřního odstupu, nadhledu, důvěra ve vyšší vedení, poznání životního úkolu, tj. dharma, individuální výraz dokonalosti, upřímnost k sobě, upřímnost jednání, naslouchat srdcem s porozuměním, fantazie, schopnost předávat poznání, věrnost sobě, umění říci ne, nezávislost,

Zápory: neschopnost vyjádřit se, pedstavit se, plachost, stísněnost v hlase, koktavost, nebo záplava slov, nevíme, co chceme, blok mezi hlavou a tělem, zdržované emoce, zákaz prociťovat svět, projekce, gesta, prázdná slova, síla za každou cenu, krunýř, manipulace slovem, demagogie, soudce, strach ze soudů ostatních, strach z izolace, nesvoboda, závislost, duchovní energie zůstanou vězet v hlavě – emoce se netransformují, nebo spodní čakry nezásobí horní prosazovací silou a stabilitou, aby se vnitřní spiritualita projevila, strnutí – úzký potenciál vyjádření, jediná realita – vnější svět.

Barva: světle modrá až nafialovělá, stříbrná

Element: Éter (nositel zvuku)

Smysl: sluch

Části těla: oblast krku, šíje, týlu a spodní čelisti, uši, ústrojí hlasu, hrtan, horní část plic, průdušky, hltan, paže

Žláza: štítná (látková výměna)

Čištění dvanácti úrovní 5. čakry, školička Evy Puklové (březen 2003):

Modrá (někdo zelenomodrá, světle modrofialová, stříbrná) energie je všude kolem těla, halíme se do ní, propojíme do dálky, kam až jde. Vystoupíme z těla a jdeme s modrou do všech stran, jsme v bezpečí a tím s modrou zahrneme 1. úroveň 5. čakry.

Modrá (či jiná individuálně viz výše) začíná kolem naší postavy vytvářet ploty, ohrady, zdi, jsou to naše mentální bariéry – naše meze, které si vytváříme na základě svých obav: Mám dostatečné vzdělání, zkušenosti, dost peněz? Na to mé IQ nestačí, to je nad mé síly, to nejde, to neumím, to nedokážu… A při tom plůtky rostou. Poselství: Ptám se, co mi zobrazují, co vzkazují. Rozpouštím jeden po druhém láskou, světlem, mantrou Já jsem Boží přítomnost, Boží trojplamen… Rozpouštím, bourám svá mentální omezení! Modrou zaplním úroveň.

Modrá energie začíná stavět mé emocionální ploty a zdi – nemá mě rád, jsem mu lhostejná, nezáleží mu na mně, nenávidí mě, neváží si mě, bojím se jí… Poselství: Co mi mé zábrany zobrazují, o čem vypovídají? Jaké jsou mé emocionální meze, za kt. nikoho nepustím, proč? Rozpouštím jeden po druhém láskou, světlem, mantrou Já jsem boží přítomnost, boží trojplamen… Rozpouštím, bourám svá mentální omezení! Modrou do úr.

Manipulace s námi

Uvědomíme si knedlík ve svém krku, či stažený krk: Přichází bytost, která náš knedlík zobrazuje. Vidíme kolem sebe ploty a zdi – jak se k nim chová tato bytost? Chce se mnou manipulovat, chce ploty rozbít? Cítím strach? Jsou pro mne ve vztahu s tou osobou ploty důležité? Nadýchnu se a posílám jí lásku do srdce a modrou energii do svého krku. Ty a já jsme rovnocenné bytosti! Pokud to jde, obejmeme se a uvědomujeme si pocit v našem krku. Pokud máme knedlík, předešlý postup opakujeme. (Tímto způsobem postupně hledáme všechny bytosti, kt. nám zosobňují náš komunikační problém vůči druhým – knedlík v krku. Rozpouštíme.) Modrou a růžovou ze srdce zaplňujeme úroveň.

Manipulace s druhými

Procítíme krk naproti stojící bytosti, která ho má z nás. Kolem ní jsou ploty, bariéry, kt. mu svým jednáním narušujeme. Vcítíme se do jeho knedlíku (problému s komunikací) – manipulovat s láskou dokážeme báječně, zvlášť s těmi nejbližšími... Ustoupíme od jeho mezí, plotů, pošleme sobě do srdce lásku a pak tomu druhému – ty a já jsme rovnocenné láskyplné bytosti. Odpusť! Zkusíme bytost obejmout či pohladit, až dovolí. Pozorujeme, jestli knedlík mizí, případně opakujeme. Požádáme, aby postupně přišly všechny bytosti, kt. z nás mají knedlík. Čistíme, prosíme za odpuštění. Modrá a růžová ze srdce do úrovně.

Zobrazuje se nám nádherné místo v přírodě – zeleň, voda, stromy, květiny – obdivujeme jejich krásu a máme potřebu zpívat – melodie, cokoliv. Zpíváme naplno srdcem sobě, přírodě, matce Zemi, Bohu… Melodii a modrou do úrovně. Protančíme a prozpíváme se tam.

Uvědomíme si situaci ve svém životě, kterou chceme řešit, ale nemáme zatím dost odvahy. Slovně tuto změnu zformulujeme a řekneme si ji v srdci. Pokud s ní srdce souhlasí, potom ji vyřkneme v 5. čakře a přidáme slova: Jsem-li v souladu s Boží vůlí, prosím o energii, aby změna mohla proběhnout, opakujeme s dalšími problémy. Modrá energie do úr.

Vstupujeme po krk do řeky, prociťujeme své tělo, pozvolna se začínají ozývat nepříjemné pocity až bolesti (příčiny nemocí). Vždy se zaměříme na jeden (postupně na všechny) a posíláme do něho modrou, až nám začíná ukazovat, o jaká rozhodnutí, které jsme dříve v tomto případě učinili, šlo (Za každou nemocí je většinou duchovní příčina - strach versus láska). Zaplavíme světlem, láskou, mantrou Odevzdávám to do Boží vůle. Modrá do úrovně.

Na klidném moři je loď, jsme na palubě s otevřeným srdcem plným lásky. Na hladině se objevuje plavec, kt. směřuje k lodi, pomůžeme mu na palubu, pokud nemáme karmu, pomůžeme mu rozpustit tu s námi. Odpuštění. Objetí. Svoboda. Růžová a modrá do úrovně.

V modré energii je veliké zrcadlo, před něj se spouští světelný žebřík na zem, vylezeme na třetí příčku a vzpomeneme si na jednu svou lež – díváme se do zrcadla (Kde je naše krása? Na jaké příčce žebříku jsme teď?) Lež rozpustíme v jezírku lásky, v 5. čakře vyslovíme pravdu. Postupně po žebříku stoupáme s dalšími nepravdami a postup opakujeme. Na konci se přirozeně spustíme s žebříkem do modré energie. Modrá a růžová do úrovně.

Stojíme v modré řece času, rozdělíme ji na zářivě a špinavě modré říční rameno. Lovíme ve špinavé terče naše rozhodnutí motivovaná strachem (za poslední rok i dříve). Rozpouštíme láskou, učiníme nová z přesvědčení v srdci. Pokud srdce souhlasí, pak nové rozhodnutí vyřkneme v 5. čakře, cítíme klid a mír. Modrá do úr.

Uvědomíme si bolestné situace svého života, které jsme nezpůsobili (smrt milované osoby…), otevřete srdce a v pokoře si uvědomíme celou situaci i s emocemi, které tam jsou: Přijímám Bože toto poznání a odevzdávám Ti je – nechť se děje vůle Tvá a prosím o energii, abych jako člověk mohl jít dál. Potom si uvědomujeme současné situace, z nichž nevidíme cestu, neznáme řešení a vědomě je odevzdáváme do Boží vůle. Modrá do úr.

Otázky k páté čakře od Evičky Puklové:

Co si představuji pod pojmem silná vůle?

Kteří lidé mají moc nad mou silnou vůlí a proč?

Mám potřebu ovládat druhé lidi a proč?

Dokážu se vyjádřit otevřeně a upřímně, pokud ne, proč?

Dokážu vycítit, kdy dostávám vnitřní cestou pokyny duše, podle kterých mám jednat?

Důvěřuji pokynům duše, které nezaručují žádný výsledek v hmotném světě?

Jaké strachy mám spojené s přijetím Božího vedení?

Co mi bere vládu nad mou vlastní vůlí?

Smlouvám sám se sebou v situacích, v nichž vím, že se musím změnit a nemohu se odhodlat k činu? O jaké situace jde, proč nemohu jednat?

Renatčina karta (Hovory s Bohem): „Nechť vaše láska vypudí vaše milované do světa, aby si uvědomili, čím jsou.“

ODBILA PÁTÁ!

25. března 2004 - poselství díky svému průvodci Marciese zaznamenala –re-

Co to je Boží vůle?

„Nekonečná radost z uvolnění napětí. Z odevzdání toho, co neseme donekonečna: odpovědnost za všechno, všechny a vždycky… Boží vůle není modrá děravá pavučina, spíš je to něco jako pevná ale přitom měkká trampolína, na kterou vždycky když dopadneme, lehce se odrazíme někam vysoko nahoru. A to můžeme dělat, dokud nás to nepřestane bavit a neusteleme si na ní v hebkých modrých peřinách: Boží vůle je SVOBODA (mj. i jakéhokoli našeho rozhodnutí)!

Boží vůle je cesta, cesta k jednotě, jediná cesta od toho, co nejsme, k tomu, co jsme – zkráceně řečeno – Boží vůle je projevená boží LÁSKA na všech úrovních nám a přes nás ostatním. Jednat s Boží vůli není jen „cosi neuchopitelného“ - je to pro nás v hmotném světě to nejtěžší, ale zároveň to nejlehčí, co kdy máme – můžeme – dokázat: Jít růžovou zahradou (přes své srdce) do modravých dálav odevzdán a věřící… Ale žádné očekávání ani posuzování druhých, ale především sama sebe! Jít do Boží vůle znamená projít zkouškou víry – první, i tou poslední. A právě to se odehrává v každodennosti – odpouštění a odevzdávání, odpouštění a odevzdávání – donekonečna! Nikdy neodevzdáte tolik, abyste neměli, co dál odevzdávat. V tom jsou, jak už to v dualitě bývá, pro vás skryty ohromné dary - stálé vaše obdarovávání: vše, co potřebujete – LÁSKA, VÍRA, obrovská OCHRANA, JISTOTA, stálé ubezpečování, že nejste sami a ani nikdy být nemůžete. Ale i naopak, že sami – Já jako člověk – Já jako Bůh – na vše, opravdu na vše – stačím sám - je pošetilé se obávat sám sebe, protože se přece v Boží vůli nikdy nemohu zmýlit! Nebo ano? Právě zde den co den činím zásadní rozhodnutí: Ztělesňuji lásku, nebo strach?

P.S. Díky každodennímu odpouštění nepříjemného, které si zrcadlíme buď sami, nebo nám to dělají lidé kolem nás, díky každodennímu odpouštění sobě (i druhým, ale to až potom) a díky neustálému odevzdávání všeho, všech a vždycky do Boží vůle, nemusíme už vypjatější situace vnímat jako zkoušky, ale prožívat je s láskou k sobě a s pokorou, že JÁ JSEM A ŽIJI TADY A TEĎ ŽIVOT NA ZEMI a to všechno - uvnitř i venku - k tomu jenom přirozeně patří. A mně ani nikomu okolo se opravdu už nikdy nemůže stát nic, nic, co by opravdu ublížilo. Nikdo nikdy nedostane, co opravdu nepotřebuje! Věř, nevěř – to je volba, svobodná vůle každého z nás…“