Aktualitky

Seminář Cesta lásky I proběhne 07. - 12. srpna

Seminář Cesta lásky I, jež proběhne 07. - 12.  srpna, vám přináší návod, jak se otevřít duchovní práci a poznat svůj vnitřní potenciál, jak se propojovat se svou duší a svými duchovními průvodci, otevírat své srdce lásce... Srdečně vás zveme.

Transformace Zajímavosti Další zajímavosti Článek: Karma, to je osud, víš?
Článek: Karma, to je osud, víš? PDF Tisk Email
Uveřejnil(a) Sylva   
Pondělí, 03 Květen 2004 12:11

Karma - to je osud, víš...? (Saša Mašlaň k Péťovi ve filmu Pelíšky). Přepis článku z časopisu Style, vydaného v dubnu 2004.

 

Článek vyšel v časopisu Style v nakladatelství Stratosféra, duben 2004
Připravila: Jarka Sedláčková

 

Nevím, jak vy, ale já se dost často dostávám do situace, kdy bezradně vrtím hlavou a říkám si: "Já musela být v minulém životě strašlivá mrcha, když se mi to takhle vrací!"

O tom, jestli je náš osud někde nastaven, jestli ho můžeme změnit a co je v životě podstatné, jsem si popovídala s rádkyní na „cestě k sobě“ Renatou Hrbkovou...

 

Cesta do Zahradního Města za vědmou

Po cestě k Renatě jsem si v hlavě drmolila otázky, které jí musím položit a obávala se, abych nevypadala před "vědmou" jako kikina, která se dětinsky vyptává na věci, jež v hlavách moudrých vyvolávají pobavený úsměv. Renata mě však vyvedla z omylu skoro okamžitě. Za dveřmi totiž nestála stařena, vyvolávající svým vědoucím pohledem a postojem až hrůzný respekt, ale úplně normální usměvavá ženská "v mém věku". Na schodech, vedoucích k pokoji, kde se naše povídání odehrálo, jsem si všimla různě velkých hromádek kamínků. Nikdy jsem nic takového neviděla, působilo to však na mě příjemně a štěkot psů, hlásící příchod vetřelce do domu, můj příjemný pocit, že jsem tu správně, jen umocnil. V pokoji jsem se posadila na pohovku a zatímco Renata vařila kávu, já se rozhlížela po zdech, plných fotografií a obrazů, především z Tibetu (thanga - klášterní obraz vyjadřující různé podoby budhy, tantrická mandala, která prý energii vydává i přijímá apod), všimla jsem si malých látkových andílků u počítače a znovu si říkala, na co se proboha vlastně mám ptát. Renata mi podala kávu, posadila a zeptala: "Tak, co by vás zajímalo?" Rozpačitě jsem ze sebe vyhrkla něco jako "Já bysemchtělavědětjakjetostímosudem...jestlihojakomámedanýanebojestlihonějak můžemezměnit...?" a už klidněji a skoro výhrůžně jsem dodala: "Protože já si myslím, že když něco chci a napnu k tomu všechny síly, určitě dokážu pohnout vesmírem!" Renata přikývla a začalo naše povídání, které pro mě bylo nesmírně zajímavé, v mnoha ohledech objevné a velmi poučné. Pokusím se vám jej co nejlépe předat a upřímně doufám, že se mi to podaří :-)

 

Pohnout vesmírem? Ano, právě teď!

"Dříve byste vesmírem asi moc nepohnula," usmála se Renata a pokračovala: "Ale teď nastala doba, kdy to opravdu udělat můžete. Té době se říká transformace a my lidé máme jedinečnou příležitost poznat sami sebe, zjistit, kdo skutečně jsme a zbavit se své karmy. Osud totiž existuje a osud je karma. Pokud otevřeme svá srdce lásce, protože láska je univerzální kód vesmíru, pohneme jím." Přišlo mi to, jako bych slyšela důležité poselství, ale poctivě jsem přiznala, že moc nevím, jak své srdce otevřít. Už několikrát jsem ho, aspoň podle mého soudu, otevřela, ale většinou to dopadlo špatně. Tedy pro mě. "To je tím, že se nejednalo o pravou lásku, ale o emoce," vysvětlila mi Renata. Začala jsem mít pocit, jako bych nad pokožkou celého těla měla jakýsi neviditelný obal, který mě docela příjemně brní, a přestože se mi nikdy předtím nic podobného nestalo, nijak jsem to nepitvala a ptala se dál, jak mám otevřít srdce a jaký to bude mít důsledek pro mě a svět. To, co jsem se dozvěděla, je vlastně jednoduché, přesto velmi těžké jednoduše popsat slovy: Pokud se pokusíte zpracovat své "blbé nálady" (strachy, pocity viny…) a budete se na svět dívat s radostí, začnou se na vás napojovat lidé, kteří mají na svět stejný pohled. A čím více nás bude, tím lépe pro náš svět. Ne, nebojte se, nechci vám tu s planoucím zrakem kázat o nezbytnosti věčného úsměvu na rtech jako členka nějaké nové sekty! Jde spíš o to, že Renatino vysvětlení je logické, budete-li nad ním chviličku přemýšlet.

 

Co by tomu řekli lidi?

Každý z nás se vědomě i nevědomě chová a přemýšlí v daných vzorcích chování - naučili nás je rodiče, které je naučili jejich rodiče...atd. Takže mnohdy děláme některé věci jen proto, že se to má (musí). Ale zkusili jste se někdy na svět podívat očima dítěte? Anebo dělat věci, které jste rádi dělali jako malí či mladí? Když jsem Renatě vyprávěla o tom, že každé jaro vyjdu na kopec a válím sudy, myslela jsem, že si bude říkat "To je ale magor," namísto toho jsem sklidila úsměv a zvolání: "Ano, to je přesně ono!" Když se totiž zachováte jinak - uděláte třeba za bílého dne v parku kotrmelec,

a to "jen tak", protože se vám v danou chvíli chtělo - cítíte se pak dobře. Když totiž vypustíte z hlavy věty typu "Co by tomu řekli lidi" a začnete dělat věci pro radost, nejen, že kolem vás přibude několik dalších usmívajících se lidí, ale vy sami ucítíte radost.

A radost, při které se usmíváte a lidé kolem vás také, to je pozitivní energie, která hýbe světem tím správným směrem. Nevěříte? Zkuste to někdy a myslím, že mi dáte za pravdu. Samozřejmě vás nechci navádět, abyste začali metat kozelce v autobuse či cvrnkat do nosu kolemjdoucí, k jejichž překvapení či vzteku se budete smát a volat "Když mě se to zrovna chtělo udělat!" Ale pokud nebudete ráno začínat slovy "Sakra, zas ráno", kopat do špatně postavené popelnice a namísto toho si uděláte malou radost, která vám vyvolá úsměv na tváři, vykročili jste správným směrem.

 

Svět se mění. Proč?

Renata říká, že evoluce ve smyslu "Silnější vyhrává" už skončila a je načase si to uvědomit. K tomu nám nahrává právě tento čas. Prožíváme dobu, kdy se stále častěji a otevřeněji mluví a píše o věcech mezi nebem a zemí. Mnohé známé osobností se svěřují televizním kamerám se svými zážitky ze setkání s vílami, anděly a jinými zvláštními bytostmi. Vychází stále více knih, které se věnují náboženství, ezoterice, východní filozofii, křesťanství, astrologii, pozitivnímu myšlení a podobně. Stále více mezi sebou diskutujeme o věcech, na které si neumíme sáhnout, nevidíme je či je vlastně ani neumíme pojmenovat a přesto tak nějak cítíme a víme, že existují. Samozřejmě mnozí z nás se nad těmito věcmi ušklíbáme a říkáme, že věříme vlastním smyslům, penězům, racionálnímu manželovi nebo kvantové fyzice. Ale tak jako mě

i vás alespoň jednou v životě napadlo, že možná fakt existuje něco mimo naše chápání, nějaká vyšší moc, která řídí běh světa. Pokud ne a nad těmito řádky vrtíte hlavou, nemusíte číst dál. A jestli váháte, dejte mi ještě chvíli... :-)

 

Láska, očekávání a posuzování

Když se řekne "láska", každý z nás si představí něco jiného - někdo úctu, někdo péči, jiný vášeň, nebo oběť. Mně kupříkladu napadlo, že moje lásky byly většinou o plném odevzdání tomu druhému, tedy něco jako oběť. A někdy taky o tom, toho druhého ovládat, tedy vyhoupnout se do sedla a rozhodovat, protože mi připadalo, že ten druhý rozhoduje buď špatně, nebo pomalu. Ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že láska je to, že oba dáváme i přijímáme stejnou měrou. Teď vím, že vždycky jeden dával méně a přijímal více a naopak. Taky jsem se někdy na svého partnera zlobila, protože neplnil má očekávání - byl hloupější, méně hezký, méně schopný či méně zábavný, než jsem chtěla. A přišla jsem na to tím, že jsem ho srovnávala s ostatními - na večírku, v restauraci, u filmu.... Takže důvod, proč jsem se na něj zlobila, bylo vlastně mé nesplněné očekávání, které jsem do partnera vložila. A s tím chudákem jsem manipulovala ve snaze dokormidlovat jej do podoby, která bude vyhovovat mně. Zeptat se, jestli to takhle vyhovuje jemu, to mě fakt nenapadlo. Když jsem si to s Renatinou pomocí takto uvědomila, docela hodně se mi tím poznáním ulevilo. Samozřejmě to neplatí jen na partnery, ale i na naše děti, přátele, rodiče.... Schválně, kolikrát jste to někomu udělali, anebo to někdo dělal - dělá vám? A tady mi Renata vysvětlila, co jsou Čtyři zákony energie, které bychom měli znát a řídit se jimi, protože celý vesmír i náš svět tvoří energie. Na tomto místě je třeba napsat, že byste měli připustit fakt, že nežijeme pouze v tomto životě, ale máme jich minimálně několik desítek, věřte, či ne někdy i statisíců za sebou. Pokud to připustit nechcete, nevadí (ale stejně, nevrtá vám v hlavě červíček pochybnosti, že je škoda žít jen jednou a představa, že odejdete z tohoto světa a pak bude....nic, se vám nezamlouvá...?)

 

Čtyři zákony energie

 

1. Zákon lásky

Láska plyne.

Láska je pralátka. Nekonečná a všudypřítomná tvořivá energie světla. Pokud neplyne, někde je zádrhel. Lásku prostě máme dávat a přijímat stejnou měrou. (Takže například máte-li ve vztahu pocit, že jste to vy, kdo pořád dává a nic nedostává, snažte se hledat, kde je chyba. Třeba se jenom lásce neumíte otevřít, vnímat ji, přijímat ji. Nebo vás ta pravá teprve čeká? Stačí jen otevřít srdce...).

 

2. Zákon karmy

Oko za oko, zub za zub.

Nebojte, nejde o nic krvavého :-) Ale pokud si říkáte: "Proč mi tenhle člověk ubližuje?" pak vězte, že jste mu v minulém životě ubližovali vy a je načase vědět, jaké to je. Pak už snad nebudete ubližovat dál, ani vám nebude ubližováno (a jestli ano, máte tady dalšího "karmického bratrance", kterému jste prováděli špatnosti v minulých životech. Neřešte to, mávněte rukou, odpusťte mu a jděte dál - on to nechtěl udělat, jen vám prostě musel vrátit to, co dostal předtím od vás. A kdo by se pořád zaobíral tím, co mu kdy kdo provedl a proč, v životě jsou přece důležitější věci...).

 

3. Zákon stejnorodosti

Jakou energie vyšlete, taková se vrátí.

Někdy jste naštvaní a nabručení, někomu odseknete… A pak – někdy – už jste na to dávno zapomněli, objeví se ten, kdo vám to vrátí. Možná vrátný nebo paní za přepážkou, kolega, kamarádka, syn. Zkuste na to dávat si pozor, vždyť málokdo má zapotřebí koledovat si o nepříjemnosti (pravdivost tohoto doporučení můžu potvrdit: kolikrát jsem se už vzbudila naštvaná, vynadala psovi, že chce venčit, nabručeně pozdravila sousedy, odploužila se do práce, kde jsem nasupeně seděla u počítače - nikdo se na mě neusmíval, protože jakékoli pokusy okolí o něco pozitivního jsem odrážela svým výrazem a vzdechy. Myslíte, že jsem měla hezký den? NE! A když jsem svou "blblou" náladu, nadto způsobenou nějakou nesmyslnou maličkostí typu "zase kilo navíc" zapudila a měla radost, že nefouká vítr a čeká mě psaní zajímavého článku, celý den byl fajn...)

 

4. Zákon nevměšování

Nemůžeme manipulovat ostatními.

Tam kde je láska, je přirozená volnost. Závislost není láska. Tyto věty se týkají svobody každého z nás - máme nezadatelné právo být takoví, jací jsme a nikdo druhý nás nemůže přetvářet. Pokud nemáte rádi, když vás někdo ovládá, není ani důvod to dělat druhým (napadá mě jednoduchá a notoricky známá věta "Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě" - jak jednoduché a těžké zároveň, co?).

Pokud uznáte, že na těchto zákonech je alespoň zrnko pravdy, blahopřeji vám! Dokážete-li se jimi řídit, máte před sebou velmi příjemný život.

 

Život je hra

Renata mluvila a já si s úžasem čím dál víc uvědomovala, že všechno, co říká, vlastně někde uvnitř sebe sama dávno vím. Jen jsem nad tím nikdy nepřemýšlela a pokud ano, neuměla jsem to vyslovit, protože jsem nenašla ta správná slova. Povídala mi o tom, jak je důležité dívat se na svět vesele a brát život jako hru. Pokud si to uvědomíme a s láskyplným pohledem na sebe sama a ostatní tomu porozumíme, máme vyhráno! Představte si vedle sebe dva způsoby života: Těžkost stresu vedle lehkosti radosti z žití - vidíte ten rozdíl? A není fajn, že teď máme příležitost svůj život změnit a namísto žehrání nad těžkým údělem jej zkusit brát jako dobrodružství? Namísto ohlížení se do minulosti a vět jako "Kdybych tenkrát udělala něco jinak, byla bych teď šťastnější" přijmout tuhle velemoudrou větu: Nic není špatné ani dobré. Prostě je to tak, že v pravou chvíli uděláme vždycky to nejlepší, co umíme.

 

S Renatou jsem strávila skoro čtyři hodiny, které mi připadaly jako pár desítek minut. Mluvily jsme o dalších věcech, kterými bych popsala několik stran. Ale určitě se k nim v dalších vydáních Stylu dostaneme. Nechci na vás působit jako zapálený pozitivista, který objevil pravdu a za každou cenu vám ji vnucuje. I teď, když vám svou zkušenost s Renatou popisuji, si říkám, co si budete myslet vy. A představte si, co mě teď napadlo: I když mě prohlásíte za blázna a tenhle článek za pitomost, nebude mi to vadit. Já už totiž vím, že vím. A na tom se nic nezmění. Pokud jste dočetli až sem, aniž byste se smáli a vrtěli hlavou, děkuji vám a myslím, že se spolu ještě sejdeme: O věcech mezi nebem a zemí a lidech, kteří je přijímají tak, jako Renata Hrbková, totiž budu psát dál :-)

 

Zapsáno: 3. 5. 2004

 

Vyhledávání